Jaký význam má ochrana kočky divoké pro ochranu biodiverzity v ČR? (případová studie)

Případová studie

Jaký význam má ochrana kočky divoké pro ochranu biodiverzity v ČR?

V Brně dne 4. května 2014

Aktualizováno 17. května.

 

Úvod

Případová studie se – jak je vidno z názvu – zaměřuje na otázku významu ochrany kočky divoké pro ochranu biodiverzity v České republice, výzkumná otázka pak byla definována následovně: „Jaký význam má ochrana kočky divoké pro ochranu biodiverzity v ČR?“
Nejdříve se v ní zaměřím na obecné informace o kočce divoké, následně rozeberu její právní ochranu, poté nastíním pohledy na kočku divokou a z toho se pokusím odvodit právě význam její ochrany pro českou biodiverzitu.

Kočka divoká

Kočka divoká (Felis silvestris, Schreber 1777) se řadí mezi kočkovité šelmy (řád Carnivora, čeleď Felidae). Obývá listnaté a smíšené lesy ve středních až vyšších polohách (300 až 800 m.n.m), kde je členitější terén se skalními úkryty, nebo také tam, kde je hodně stromů s dutinami, kterých využívá jako úkrytu. Její potravou jsou hlavně hlodavci a menší obratlovci, jako například zajíc či menší ptáci. Kočka je potravním konkurentem rysa ostrovida, který je také jejím predátorem. Kromě období páření žije samotářsky, loví za šera a v noci, přes den je v úkrytu. Ráda se také vyhřívá na slunci. (Anděra & Červený 2009, Červený a kolektiv 2010, biolib.cz 2008, felissilvestris.ic.cz [b.r.])

Co se týče jejího výskytu v České republice, na přelomu 18. a 19. století byla její původní populace u nás vyhubena, kočka byla totiž považována za škodnou.¹ V roce 1970 byl proveden pokus o znovuvysazení tři párů kočky na Šumavě, nicméně kvůli ne příliš příznivému prostředí pro tento druh pokus o reintrodukci pravděpodobně neuspěl, ač se to s jistotou dokázat nedá. (Anděra & Červený 2009) Momentálně probíhá – především na území Národního parku Podyjí – výzkum, jehož cílem je prokázat výskyt kočky divoké na našem území – zatím však bez výsledku. Za poslední století bylo sice spoustu jedinců nahlášeno, prokázat se je však – vzhledem k absenci důkazů a možné záměně za kočku domácí – nepovedlo. Avšak vzhledem k tomu, že se tento druh vyskytuje v Německu a na Slovensku, možnost jejího výskytu u nás tu stále je.²

Právní ochrana

Z pohledu myslivosti je kočka divoká v ČR (resp. ČSSR) už od roku 1947 celoročně hájeným druhem, není tedy možné ji vůbec lovit. Na mezinárodní úrovni je chráněna Přílohou IV „směrnice o stanovištích“ z roku 1992, která obsahuje „druhy živočichů a rostlin v zájmu společenství, které vyžadují přísnou ochranu“³. Vzhledem k tomu, že tato směrnice je – společně se „směrnicí o ochraně volně žijících ptáků“ základním stavebním kamenem systému Natura 2000, je kočka divoká zahrnuta i do něj. Obě směrnice jsou ze své povahy zároveň závazné pro členské státy Evropské unie, Česká republika se tím tedy musí řídit. Zároveň byla kočka Ministerstvem životního prostředí zařazena i do kategorie „kriticky ohrožený druh“ (ta je definována zákonem o ochraně přírody a krajiny (114/1992 Sb.))

Kočka divoká je dále obsažena v Příloze 2 Bernské úmluvy, Příloze 2 CITES a Příloze A nařízení komise ES č. 1332/2005

Pohledy na smysl ochrany kočky divoké

Pohled na kočku divokou se dle očekávání různí. Například v letech 1754 až 1756 vydala Marie Terezie lesní řády, které započaly přeměnu neuspořádané (pralesovité) lesy na upravené a přímo nařizovaly lov koček. (Kokeš 1974) Ty byly považovány za škodnou, protože „negativně ovlivňují počty pernaté i jiné drobnější zvěře.“ (Bártlová 2013). Kočka tedy tehdy určitě nebyla vnímaná jako druh hodný ochrany. O „škodnosti“ kočky divoké se zmiňuje i Jana Pospíšková a kolektiv autorů ve své práci Nové nálezy Felis silvestris v České republice z roku 2013 (Pospíšková a kolektiv 2013), zároveň však Pospíšková na svých webových stránkách uvádí, že je „[kočka divoká] pro lesní a polní hospodářství velmi užitečná.“ (felissilvestris.ic.cz [b.r.]) Důvod této užitečnosti sice nezmiňuje, ale lze se domnívat, že je to především kvůli tomu, jakou potravou se kočka živí. Loví-li mimo jiné právě různé druhy polních hlodavců, lze z toho vyvozovat, že loví spásače různých lidmi pěstovaných rostlin. Pochopitelný je však i opačný pohled, jež vnímá kočku jako škodnou, protože rozbory obsahu žaludků vybraných koček hovoří i o slepicích, které se vyskytují nejčastěji v hospodářských staveních. (Hell a kolektiv 2004)

Protože ochrana přírody stojí na co největším zachování biodiverzity, je ochrana kočky divoké z pohledu ochránců přírody logická právě vzhledem k tomu, že se na území ČR nevyskytuje. Příklad snahy ochránců obnovit populaci kočky již byl zmíněn (reintrodukce v roce 1970), dále také stále monitorují, zda se kočka náhodou již neobjevila.

Závěr

Odpověď na otázku významu ochrany kočky divoké pro ochranu biodiverzity se tak vcelku překrývá s odpovědí na otázku, zda je kočka divoká užitečná. Shodně se dá – dle zjištěných informací – říci, že kočka divoká svým lovem redukuje počty menších živočichů a tak přispívá k zachování zdravé druhové diverzity – tedy nepříliš velkému rozmachu některé populace, čímž zároveň pomáhá i hospodářům, kteří poté nemají tak velké škody na úrodě.

1 Podrobněji níže
2 V době opravy této případové studie se vyskytla informace o pravděpodobném výskytu kočky divoké v oblasti Šumavy a Javorníků. Více informací v článku uvedeném v online zdrojích.

3 92/43/EHS [online]. 2003 [cit. 2014-05-04]. Dostupné z: <http://www.nature.cz/publik_syst2/files/92_43_ehs.pdf>.

 

Použité zdroje

ANDĚRA, Miloš a Jaroslav ČERVENÝ. Velcí savci v České republice - rozšíření, historie a ochrana. Praha: Národní muzeum, 2009, 215 s. ISBN 978-80-7036-259-4.

BÁRTLOVÁ, Zuzana. Historický výskyt velkých šelem na území Českomoravské vrchoviny, východních Čech a severní Moravy [online]. 2013 [cit. 2014-05-04]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Jan Andreska. Dostupné z:

<https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130100581>.

ČERVENÝ, Jaroslav. Myslivost: Ottova encyklopedie. 2., upr. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2010, 591 s. ISBN 978-80-7360-895-8.

HELL Pavel, SLAMEČKA Jaroslav, GAŠPARÍK Jozef. Rys a divá mačka. PaRPress, 2004, 154 s.

KOKEŠ, Otakar. Historie výskytu kočky divoké v českomoravských krajích. Lynx. Praha, 1974

POSPÍŠKOVÁ, Jana a kolektiv. Nové nálezy Felis silvestris v České republice (Carnivora: Felidae). Lynx. Praha, 2013

Online zdroje:

BioLib – Felis silvestris (kočka divoká) [online]. 2008 [cit. 2014-05-04]. Dostupné z:

<http://www.biolib.cz/cz/taxon/id1943/>.

felissilvestris [online]. [cit. 2014-05-04]. Dostupné z:

<http://www.felissilvestris.ic.cz/>.

Do Beskyd a na Šumavu se zřejmě vrátila kočka divoká - Ekolist.cz  [online]. 2014 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z:

<http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/do-beskyd-a-na-sumavu-se-zrejme-vratila-kocka-divoka>.